na Blog.cz

Reportáž z místa, kde žila mladá Christiane F., hrdinka bestselleru o drogách a dětské prostituci. Jak to tam vypadá dnes, 30 let od vydání knihy?

Už jsem nevnímala zápach moči ani zápach dezinfekce. Prostituti, děvky, kanakové (tak jsme říkali všelijakejm gastarbajtrům z jihu), fízlové, povaleči a vožralové, všechen ten hnus, to bylo teď moje docela normální prostředí od oběda do večera... Ve slavné knížce My děti ze stanice Zoo čtrnáctiletá Christiane F. takhle popsala místo, kde si píchala heroin a prodávala se. Ve dvanácti začala s hašišem, ve třinácti si poprvé píchla heroin a ve čtrnácti si už vydělávala na drogy prostitucí.

Kniha se pár let před pádem berlínské zdi stala bestsellerem. Ukázala svět narkomanů, o němž většina lidí neměla ani potuchy. Christianě je nyní 45 let a je opět závislá na drogách.

Stanice Zoo, jak ta se změnila? "Normální moderní nádraží," říká šestačtyřicetiletá Ulrika, která čeká na vlak. "Teď je tu pořádek, ale samozřejmě nevím, co se děje v noci." V hale, kde se dřív povalovali bezdomovci, jsou obchody. Ulrika zde cestou do práce a z práce prochází dvakrát denně, ráno a odpoledne. Knihu zná. O tom, že by se zde odehrávalo něco podobného, pochybuje. "Vždyť tu má sídlo i policie," říká.

Příběh nešťastného Petra

Za chvíli přijíždí z práce i dvaadvacetiletý Peter. Nevystupuje z vlaku, nýbrž z černého opelu s berlínskou značkou. Pár minut ještě sedí vedle řidiče, ten se přehrabuje v peněžence. Když mladík dostane peníze, vystupuje. Zhruba pětašedesátiletý, zanedbaný, výrazně nepřitažlivý muž odjíždí lehčí o třicet eur. Ale stálo mu to za to. Peter, tmavovlasý mladík s hnědýma očima, je čistě oblečený a to, že si už tři roky píchá heroin, na něm není ani vidět. Když přichází k dodávce u nádraží, aby si pod dohledem zdravotníků uvařil a píchl směs heroinu a kokainu, působí spíš jako streetworker než feťák. Je kopií Christiany F. Zoufalým narkomanem, který dělá věci, z nichž se většině lidí zvedá žaludek.

"Postupně jsem začala nenávidět teplouše. Pomalu jsem si uvědomovala, co s nima musí Detlef vydržet. Často musel sebrat všechny svoje síly, aby přemoh hnus a šel pracovat. Když nebyl sjetej, tak to vůbec nedokázal. Když měl absťák, teda když vůbec nejvíc potřeboval peníze, tak před nima prchal," píše v knize Christiane. Peter obstará každý den jednoho až dva zákazníky. "Jsou to většinou zvláštní lidé, osamocení," říká. Jeho domovským místem je ta "moderní stanice Zoo, kde má sídlo i policie". Nebo chodí na Eisenacher Strasse. "Tam je lokál, kde se dá sehnat kunčoft . Ale až večer."

Je neobvykle otevřený. "Já už to prostě musím někomu říct. Někomu, kdo poslouchá," vysvětluje. "Zatím jsem měl štěstí. Platí mi za to, že jim to dělám orálně nebo rukou. Přímo sex jsem zatím musel podstoupit jen jednou. Což je dobrý, když si vezmete, že mě to živí už několik měsíců." Elektrotechnické školy nechal po druhém semestru a do "práce" chodí od dvou do šesti. Na rozdíl od vyhublých zničených feťáků mu stačí počkat u zadního vchodu nádraží dvacet minut.

Každý den potřebuje minimálně dvacet eur. "Abych neměl absťák. Ale když si chci užít trochu zábavy, namíchám to s koksem a potřebuju padesát nebo šedesát eur," říká. Práci líčí nevzrušeně, jako kdyby mluvil o nákupu v supermarketu. Jen hlas se začíná zadrhávat a v očích se objevuje bělmo. Nikoliv sebelítostí nebo pohnutím, ale začínají účinkovat drogy.

O osudu Christiany F. slyšel. Je příliš mladý, aby si pamatoval nadšení z prvních vydání, ale jeho dobrý přítel údajně tuto ženu osobně zná. A Peter by se rád vydal v jejích šlépějích. Jeho matka, s níž opět navázal kontakt, mu zajistila místo na odvykací terapii. Do mobildrucku, dodávky, kde si může přijít na nádraží Zoo bezpečně píchnout dávku, chce chodit už jen pár týdnů, než se do odvykacího programu dostane.

Jak zabránit nejhoršímu

Felix Von Ploetz, muž, který celý projekt bezpečného píchnutí řídí, nemá v bílé dodávce bůhvíjaký komfort. "Mnozí lidé nám vyčítají, že narkomanům pomáháme. My se ale jenom snažíme snížit počet těch, kteří umírají na předávkování nebo jiné příznaky. Když přijdou do našeho mobildrucku, dostanou čistou stříkačku, dezinfikovanou lžíci a další věci." Záhy vysvětluje mladému blonďáčkovi, proč jsou jeho ruce po dávce napuchlé.

"Víte, kam jde? Čekat na zákazníka. Přitom doma má ženu a malé dítě. Píchá si mezi prsty, aby na to nikdo nepřišel, ale ruce mu z toho natékají," říká Ploetz. Každý den se setkává s množstvím tragických osudů. Na zprávu, že Peter čeká na terapii, jen smutně pokýve hlavou. V plánu mají léčení takřka všichni, ale jen málo z nich na terapii nastoupí a ještě méně je těch, kteří ji dokončí. Během loňského roku si lidé právě v této dodávce píchli celkem 4 423 dávek, většinou heroinu. Rok předtím bylo toto číslo o tisíc nižší.

To je také jeden z největších rozdílů mezi dobou Christiany F. a Petera. Zatímco jí umírali na záchodcích čtrnáctileté kamarádky na předávkování a ona sama dostala žloutenku po prvním píchnutí půjčenou jehlou, dnešní narkomani mají šanci nemoci omezovat. Jinak však není na nádraží Zoo vlastně nic nového.

***

Horst Rieck, autor bestselleru My děti ze stanice Zoo

Christiane je chytrá a vtipná

Sešli jsme se v jeho oblíbené hospodě. Začal mluvit o fetu, zneužívání dětí, absťácích i dětské prostituci a od vedlejších stolů přilétaly pohoršené pohledy. "To nic, to je Horst Rieck, co napsal Christianu F.," uklidňovala starší paní kamarádku.

Kolik knih se prodalo?

Vím to jen za Německo – a to byly téměř dva miliony. Jinak přehled nemám. Ale vyšla možná v šestnácti dalších zemích.

I u nás byla oblíbená. Přitom je to - nezlobte se - příběh obyčejné feťačky, kterých jsou tisíce. Proč uspěla?

V roce 1987, když vyšla, nikdo v Německu nevěděl o junkeys, lidech závislých na heroinu. Když někdo na záchodku zemřel na předávkování, vyšla v novinách malá zprávička. Drogy, natož dětská prostituce byly tabuizovány. Díky knížce se z drog stalo téma. Lidé se dozvěděli, jak to chodí mezi narkomany. A samozřejmě Christiane, motor příběhu, její osud čtenáře dojímal.

A dojímá stále. Německá média psala, že je opět závislá na drogách. Jste v kontaktu?

To ano. Občas mi zavolá. Naposledy před dvěma týdny.

Je tedy pravda, že je opět závislá?

Myslím, že ano. Ale není to tak jednoduché. To, co se stalo Christiane, je zločin. Jeden kriminálník se k ní vetřel, předstíral, že je přítel, a pokusil se jí ukrást majetek a vybrat konta. To mu nevyšlo. A tak chtěl vytvořit story. Vzal ji do Amsterdamu, dal heroin a udělal z ní opět ruinu. Pak obešel redakce a chtěl historku i s fotkami prodat. Přišel do Sternu, Spieglu, dalších. Všichni ho vyhodili – až na Bild Zeitung.

Pokud si koupím vaši knihu, jde část peněz i Christianě F., tedy můžou být použity na drogy?

Můžete to tak brát. Na druhou stranu musí z něčeho žít a živit syna.

O něj teď přišla. Navíc v době, kdy je chlapci dvanáct. Je tedy ve věku, kdy ona sama začala poprvé ochutnávat drogy.

Když nastal humbuk kolem těchto článků, tak jí úřad syna odebral. Nyní žije ve skupině šesti nebo sedmi dětí, které hlídá pedagog. Říká se tomu wohngruppe. Co vím, Christiane si s ním pravidelně telefonuje a chystá se ho co nejdřív navštívit.

Může opět normálně žít?

Myslím, že ano, je to těžké, ale šance je. Můj kolega ze Spieglu byl léta závislý a dostal se z toho. Pak napsal knihu s výmluvným titulem Nech mě přežít noc.

Osud vám nyní přihrává poměrně jednoduchou šanci na pokračování knihy. Můžou čtenáři čekat další kapitoly nebo další díl?

Tak před dvěma třemi lety mě to napadlo, ale nakonec jsem to zavrhl. Čtenáři by byli zvědaví, co se s Christianou stalo. První kniha měla smysl. Mohla ukázat něco, o čem nikdo nic nevěděl, upozornit na problémy, v nichž mladí lidé vyrůstali. Ta druhá by nenabízela nic nového, neměla by hlubší smysl.

To je také důvod, proč odmítáte rozhovory?

Vlastně ano. Dřív jsem jich dal nepočítaně. Teď jsem odpověděl jen na žádost Spieglu on-line a vaši. Spoustu německých novinářů jsem odmítl. Způsob, jak se o tomto tématu píše, mě zklamal.

Pamatujete si, kdy jste Christianu prvně uviděl?

To jí bylo šestnáct. Do Sternu jsem dělal reportáž o dětské prostituci v Berlíně. Měl jsem ji už hotovou a v bulvárních novinách jsem se dočetl o procesu. Obžalovaný, majitel krámku s tabákem, v zadní místnosti zneužíval mladé dívky. Výměnou za sex od něj dostávaly drogy. Byl obžalován ze zneužívání nezletilých.

Toho muže čtenáři knihy znají.

To ano. Reportáž už jsem sice měl hotovou, přesto jsem tam šel. Na lavici svědků seděla krásná mladá dívka se svým otcem. Přistoupil jsem k nim a řekl, že píšu do Sternu o dětské prostituci: Měla byste k tomu co říct? A odpověď byla: Aby ne!

Překvapilo vás její vyprávění?

Já jen zíral, zíral a zíral. K reportáži jsem její svědectví už nemohl připojit, bylo pozdě. Ale byl jsem fascinován – kdyby jen polovina, co mi řekla, co polovina, kdyby jen deset procent byla pravda, bylo to neuvěřitelné. Ale já věděl, že všechno byla pravda. Má neuvěřitelnou paměť, precizně popsala v nádherné řeči vše, co prožila. Co řekla, bylo okamžitě tisknutelné, takovou řeč měla. Myslím, že to pro Christianu bylo poprvé, kdy mohla někomu volně bez strachu všechno říct.

Jste přátelé?

Přímo přátelé ne. Nechal bych to u toho, že jsme v kontaktu.

Kdyby vás snad neco zajímalo....Piste..ptejte se...nadávejte..je to fuk...

Jinak...Jmenuju se Denisa.Teší mě.

Christiane F., celým jménem Christiane Vera Felscherinow (20. května 1962) je ústřední postavou knihy My děti ze stanice Zooa později stejně úspěšného filmu. Christiane F. je autentickou postavou, podkladem pro knihu i pro film je její autobiografické vyprávění o svém osudu.

Vzbudil jsem se. Hlava mi třeštila, necítil jsem své prochladlé tělo. Ležel jsem u popelnic. Ani nevím jak dlouho. Mohl jsem si za to ale sám. Nevyčíhnul jsem si, že těm co jsem prodal šmelo, už byli dost zkušeni na to, aby to poznali. Proto mě surově zmlátili. Skoro mi v tu chvíli to bylo jedno. Začal jsem se opět klepat a brala mě zimnice. Chvílemi mě polilo horko, a chvílemi jsem myslel, že zmrznu. Nohy mi šli kolem, nedokázal jsem pořádně myslet, jen jedno jsem věděl, potřebuju dávku. S křečemy jsem se sotva doplazil do svého doupěte, kde už byla Anna. Ta jako vždy měla. Milovala mne, jako já ji, proto mi dávala. Já ji také miloval. Nedá se popsat jak moc. Nedokázal jsem si bez ní život představit, byla pro mě vše, pro ni jsem dýchal. Ale trhal mi srdce, ten pohled na ni, jak má tělo plné jedu. Stejně začala brát kvůli mě a to mě nejvíc mrzelo. Přivedl jsem jí do hrobu. To jsem si ale nepřipouštěl, v hlavě jsem měl myšlenku, že jednou určitě spolu odvyknem, a začnem nový život. Často, když jsem byl v tripu vyprávěl, jak ušetříme spoustu peněz, a pojedem někam do zahraničí. Postavíme si dům a budeme mít děti. Samozřejmě jsem tomu nevěřil, ani Anna ne, ale byli to krásné myšlenky. Ze snění mě vždy probrala neuvěřitelná bolest vycházející z nohy. Musel jsem si začít píchat do krku. Noha už mi vypověděla, byl v ní zánět, byla celá rozpíchaná. A rána byla otevřená. Hrozný pohled na ní. O rukách ani nemluvě. Ty už vypověděli dávno. I když bylo venku teplo, musel jsem nosit dlouhé rukávy a kalhoty. A Anna už také. Ale ta neměla ještě tolik rozpíchané nohy. Dříve byla tolik krásná, a nyní. Když se na ni podívám, tak vydím jen kostru obalenou kůží. Spousta krásných černých vlasů jí vypadala. Pleť, která dřív byla hebká a bez vady, měla nyní plnou akné a jizev. Ale uvnitř to byla pořád ta nejkrásnější, a nejlepší holka, kterou jsem kdy mohl poznat. Dokázali jsme se ale nesmírně hádat. Zvláště, když jsme dostávali absťák. Jednou z našeho bytu utekla. Našel jsem jí poté promrzlou venku. Jenže pak se něco stalo. Zrovna jsme se s Annou chystali dojít něco koupit k jídlu, když do dveří vtrhly policajti. Měli v rukou pistole a křičeli "ruce nad hlavu". Byli jen dva. Snažil jsem utéct oknem, a když se na mě oba vrhli, Anna naštěstí utekla. Sebrali všechno. A mě zavřeli na 2 roky. Byli to nejhorší časy, které jsem doposud zažil. Hrozný režim, ale nejhorší bylo to odvykání. Někdy, když se poštěstilo, tak se tam háčko propašovalo, ale na mě se málokdy dostalo. Anně jsem psal obden. Ona napsala jen dvakrát. Na konci prvního roku a pak dva měsíce před mím propušťákem. Neuvěřitelně jsem se na ni těšil. Konečně jsem byl čistý. A řekl jsem si, že Annu taky toho jedu zbavím, a budeme žít ten náš vysněný život. Ani jsem nevěděl, jestli bude v našem bytě, ale jakmile mě pustili, mířil jsem tam. Koupil jsem za všechny peníze, co jsem dostal, obrovskou kytku, a nějaké potraviny. Jenže sotva jsem vstoupil do dveří, nejenom že mě ovál hrozný puch z toho svinstva z bytu, ale i plyn. Běžel jsem ke sporáku, že ho vypnu. Anna ležela na zemi, a hlavu měla v troubě. Kytku jsem upustil a okamžitě běžel plyn vypnout. Hrozně ve mě hrklo. Ona je živá, musí být živá.... Nebyla, udusila se. Nedá se popsat ten pocit. Naprostá prázdnota. Jen jsem ji držel skřehlou, chladnou, nehybnou v náručí a řval. Takle jsem zůstal celou noc až do rána. Pro mě už život taky neměl cenu. Šel jsem si pro dvakrát větší dávku pořádnýho šmela a píchnul si to už do skoro zhojené nohy. Zatmělo se mi před očima.

Zpráva z nemocnice: Radek Prokop se 3. ledna 1998 předávkoval heroinem. Vedle jeho těla byla nalezeno mrtvé tělo narkomanky. Radek Prokop je nadosmrti odkázán na lůžko. Nemůže se hýbat. Vydává jen skřeky a pomočuje se. Potřebuje neustálou péči.

Inspirované z knihy Memento od Radka Johna

Začalo to nevinně

Neměla ani tušení, co jsou drogy. Rodiče to s ní nikdy nijak ne-rozebírali - popravdě řečeno, ani o to moc nestála. A když se tenkrát řeklo feťák nebo narkoman, představila si pankáče, který někde v kanále čichá toluen - a to bylo všechno. Tenkrát byla zcela pohodová, na co si vzpomněla, to jí vycházelo. Na základní škole byla dobrá v učení, hezky malovala, úspěšně zvládla přijímačky na střední uměleckou školu. Našla si nové přátele a s nimi vedla bohémský život. Začala s partou chodit na pivo, naučila se kouřit - a pak už bylo zcela jednoduché zapálit si, když jí někdo nabídl "trávu". Od ní už nebylo daleko k něčemu tvrdšímu.

Cesta do pekel otevřená

Ten večer byl jako všechny ostatní. V partě se cítila v bezpečí. "Celej večer jsem na diskotéce do sebe lila ,bavoráka' a hulila zelí vo sto šest, až do chvíle, kdy David donesl tripa. Byla jsem vopravdu nezkušená, ve svejch patnácti jsem ani nevěděla, co to LSD je. Ani jsem to prostě nepovažovala za drogu. Neměla jsem žádnej strach si to vzít, ale bylo mi před ostatními trapně, že ani nevím, co se s tím dělá," vzpomíná na první zkušenost s drogou Karolína a dodává, že tehdy poprvé okusila něco tvrdšího. Zdaleka netušila, že sejí tím otevřela cesta do pekel. "Chvíli jsem seděla, chvíli tančila a neustále čekala, co se stane. Tak moc jsem chtěla prožít ty bájný pocity, vo kterých před chvílí básnili ostatní. Táhlo mě slovo ,halucinace'. Pamatuju si, jak mi David vyprávěl, že když to jednou vzal, viděl dokonce proudit elektřinu v drátech. Akce skončila nad ránem a najednou jsem strašně trpěla. Seděla jsem v autě a měla jsem pocit, že se mi kaž-dej úder bubnů, který vycházel z autorádia, zažírá nesnesitelně do celého těla. Bylo mi blbě jako nikdy. Poprvý v životě jsem byla na dojezdech. Poprvý v životě jsem zažívala ty hnusný deprese," vzpomíná Karolína.

Touha vyzkoušet neznámé

Je spousta okolností, proč do toho lidé jdou, proč hledají v drogách únik z reálného světa. Často je v tom i touha vyzkoušet něco neznámého, o čem se hodně mluví a co je svým způsobem tabu.Bohužel, drogy jsou zrádné. Kdyby jejich prvotní účinky nebyly 'dobré', tak by je nikdo nebral. Kdyby si v této době člověk dokázal připustit i to, co může následovat, bylo by všechno jiné - tvrdí dnes s odstupem času Karolína. "Koupily jsme si čtyři dávky pika a na tripy jsme jednoduše zapomněly. Byly jsme tehdy s kamarádkami strašně zvědavé, co s ná-ma ten neznámej bílej prášek, kterej měla Andrea v psaníčku, udělá. Jediný problém byl, že jsme nevěděly, kde bychom to mohly dát do sebe. Bály jsme se lidí a nechtěly jsme bejt rušený. Nakonec v jedny stanici metra jsme všechny tři vlezly na záchod do jediný kabinky. Klekla jsem si, vzala slámku do dlaně mezi prsty a dala ji vopatrně k nosu. Druhej konec slámky jsem přiložila k prášku a opatrně vdechla. Bylo to překvapivě lehký. Pak jsem toho nasála co nejvíc. Nepříjemně to štípalo... Po chvilce jsem ucejtila, jak mi prášek padá nosohltanem do pusy a do krku. Něco tak hnus-nýho a hořkýho jsem snad nikdy neochutnala. A bylo mi najednou strašně krásně. Teplo a lehko. S blaženým úsměvem jsem se svezla po dveřích a sedla si na zem. Ale vzápětí jsme všechny tři vyskočily a vyběhly ze záchodku. Chtělo se nám lítat. Nohy jsme měly úplně lehký. Připadaly jsme si jako vyměněný. Zhruba po pěti hodinách to přestalo účinkovat. Hlava se mi začala točit a připadalo mi, že mám něco jako silný halucinace. Z ničeho nic se mi před vočima zakrytejma slunečníma brejlema vobjevila naše rodina. Běželi nade mnou nějakou chodbou. Uvědomila jsem si, že to byla chodba nemocnice, a nad mojí hlavou se skláněla máma i táta. Bylo mi divně. Lekla jsem se, olízla suchej ret.
Míso, řekla jsem kamarádce, je mi hrozně blbě. Možná umřu. A taky jsem se tak cejtila," vzpomíná Karolína.

Kdo to zkusí, neskončí

Drogy působí na každého jinak. Jak Karolína říká, byla právě ten případ, který drogu potřeboval v jednom kuse a bylo jí jedno, jestli se ufetuje během dvou dnů k smrti. Zprvu kouřila trávu, sem tam nějaký ten hašiš, pak ale přišlo LSD. Potom někdo přinesl lysohlávky a řekl, že je to stejné jako LSD a že je to v pohodě. Tehdy si
s holkama řekly, že už nikdy tvrdé drogy, a když tak jenom šňupnout. Nakonec šije začaly píchat.
"Vzala jsem si vod Kryštofa naplněnou stříkačku. Nasadila jsem poprvý, ale netrefila se. Podruhy... Nádhernej potůček krve se vedral do stříkačky a říkal si o návrat. A já mu se štěstýn ve tváři vyhověla. Nemohla jsem se nadechnout. Bylo to jako exploze. Do hlavy se mi vedral nádhernej příval rozkoše, která se nedá nijak popsat. Pocítila jsem to jako překrásnej orgasmus. Bylo to neuvěřitelný. Cítila jsem to všude. VŠUDE! Trvalo to jen pár sekund, ale stá- lo to za to!," vybavuje si Karolína svoje tehdejší pocity.

Doma ji nechápali

Do školy dojížděla daleko a bydlela na privátě. Domů jezdila jen na víkendy, takže rodiče ani neměli čas něco zpozorovat. A člověk v takovéto situaci je mistrem ve výmluvách a lžích. Jednou ji šíleně bolela hlava, podruhé byla hrozně unavená z cesty. Rodičům zpočátku nadšeně vyprávěla, snažila se vysvětlit, co poslouchá za muziku a co obnáší styl její nově nalezené společnosti. Chtěla, aby se vcítili a pochopili tu úžasnou atmosféru, která vzniká při poslechu kosmických nadčasových zvuků. Aby pochopili to, co v lidech vyvolává tento způsob žití.
Chtěla, aby ji poslouchali, aby pochopili, proč je celá nadšená ze všeho, co nějakým způsobem předbíhalo dobu.
Neposlouchali ji, nepochopili. Cítila se zrazená, prázdná a zesměšněná. Cítila, že jsou to pro ně jen nějaké obyčejné žvásty, žádná realita, nic podstatného a aktuálního. Bylo jí to najednou všechno moc líto. Cítila se být hrozně sama. "Já je přece taky poslouchala. A ty jejich problémy a různý informace se mě třeba vůbec netýkaly," snaží se zdůvodnit svůj úlet Karolína. "Po pár pokusech, kdy jsem se snažila zasvětit své blízké do superživota, jsem to absolutně vzdala. Začala jsem být uzavřená a pohrdat lidmi. Začala jsem rychle hubnout a ztrácet zájem o všechno kolem. Do školy jsem už nepřišla jinak než zfetovaná. Většinu hodin jsem prospala, nebo pozorovala lidi z okna. Hodně jsem se ve škole zhoršila. Jednou jsem se podívala do zrcadla a zjistila jsem, že mám bílou pleť, skelný pohled a červené oči. Všechno mi ale bylo čím dál víc jedno. I to jak vypadám. Jedině mi přišlo líto, že si vedle mne v autobusech nikdo nesedal. Jako by se mě štítili, báli. Chvíli jsem byla úplně apatická a za pár minut mě dokázala vytočit třeba vločka sněhu, co mi zrovna dopadla na rukáv."

Východiskem smrt?

S drogami však neměla Karolina odvahu ani sílu skoncovat. Za jediné možné východisko, na které den ode dne víc myslela a chystala se na ně, považovala smrt. "Byla jsem se smrtí smířena a fakt jsem se na ni těšila. V tý době jsem začínala mít šílený halucinace a pěkný stihy. Pořád jsem měla pocit, že po mně někdo jde. Měla jsem z lidí úplnou fóbii. Kolikrát jsem chodila po krajích ulic a schovávala se do baráků. Bylajsemnadně."
Karolíně tehdy hodně pomohla máma. Když sejí svěřila, že už neví kudy kam, objala ji a řekla, že to společně zvládnou. Ale nešlo to. Utíkala z domova, bylo to silnější. Přijali ji na psychiatrii, kde si pobyla čtrnáct dnů. Bylo to krušné období, kdy překonávala ,absťák'. "V některých okamžicích jsem byla schopna rozrazit dveře a utéct. Jít si pro perník (pervi-tin -pozn. red), sehnat ho za každou cenu. V jednom kuse jsem brečela, nemohli mě uklidnit... "Psychické trápení, přechod z chemie do normálu, je na tom to nejhorší. Bolí vás hlava, člověk je unavený, je mu zle, má rozhašený žaludek a přitom má hlad, jenže co sní, to vyzvrací. Už bych to nechtěla prožít," svěřuje se Karolína. Dnes je již několik let čistá. První dva roky byly nejhorší. Ještě i nyní má chutě, ale teď už ví, že se s tím umí vypořádat. Ví ale také, že kdyby do toho znovu spadla, už by neměla tu sílu vrátit se.

Epilog

"Neříká se mi to lehce. Až bude někdo pročítat tyto řádky, možná mě i odsoudí. Budou je možná číst i ti, kteří drogu berou, nebo ji někdy okusili. Málokdo z nich si řekne, že s tím přestane. Nejde mi o to, abych nutila někoho přestat. Spíš chci, aby si lidé, co drogu nikdy neokusili, s čistou hlavou uvědomili, co by je čekalo. Aby poznali, jak narkomana vlastně vnímat. Že to nemusí být právě člověk z kanálu, ale někdo, kdo se do toho všeho mnohdy dostal vlivem okolností, party či kvůli nezájmu rodiny. Jde mi o to, aby lidé pochopili, že jde o bytost, která také vnímá," uzavírá Karolína.

pervitin pernik,smaho bili,snich,kristaly,sutriky:

vsichni mluvi o perniku jako o vysoce navykove droze ale neni to pravda sice navykova je hodne rychle psichycky ale ta psichycka zavislost je taky dost treba dam PR.ja budu chtit prestat pohoda 2tejdny sem cistej pak potkam kamose a von povida:cus hele nechces jit se mnou na caru treba za 150kč a ja bych odpovedel:jo jo kam si to dem dat.:o(a uz ste v pici a takhle je to semnou

spernikem si nikdy nezahravejte je to hrozny svinctvo kurvi to kamarady rodiny vztahy atd..
Vlastni skusenost

tu to sem si rikal ja:nebudu to mit uz kde sehnat tak to jen vyzkousim jednou chci vedet jakej ten stav je no a nakonec sem u toho skoncil DAVEJTE
SI POZOR CO DELATE UZ TO MUZE ZMENIT VAS POKLIDNY ZIVOT :O)(
PERVITIN

Především na piko Pokud už jste ho měli, pak asi víte že je dobré mít žvykačku a současně se hlídat, aby ráno nebolela cela pusa. Pokud nechcete byt pro své okoli moc otravni je dobre
si dat pozor na moc kecu a občas někoho pustit ke slovu. Je obvzlast
dulezite dávat si pozor na zaseky=(ty sou fakt mazec) jinak se z jednoho místa nehnete za celou noc.Druhý den je obvykle pekelný je to daň za piko=(ty druhy dny sou fakt pecka ty ja miluju) taky mi par typku rekly abych nemixoval jiny drogy s pikem(ale na to srat ja to vzdicky smixnu treba kouli sčim bych to nemixoval sou tripi a brka brka mi vzdicky skazi celej stav!!.Na co fakt serte je po ranu jit do teple vody po smahu(piku) uz sem skoro sty vany nevylez takze fakt je to SMRTELNE NEBEZPECNE!!!



KDYZ NEBUDE TE MOC JIST STEJNE SE NAJESTE JESTE CO VAM CHUTNA JE TO DOST DULEZITY muze se totiz stat ze skolabuje te





jo tak takhle nejak vypada fetak po jeden a pul roku uzivani pervitinu ale zase pernik na druhou stranu my vyspel psychiku jako svine proste sem se hrozne zlepsil ve psychice mevim ty co to neberou by to nemely vodcuzovat ani fetaky

jmena a osoby v tomto pribehu jsou vymyslene

spernikem si nikdy nezahravejte je to hrozny svinctvo kurvi to kamarady rodiny vztahy atd..
Vlastni skusenost:

ja sem podelal kamose vo radio peckovi ze mudam kouli(extazi)za to radio a von souhlasil ale ja sem mudal nakej prašek kterej sem doma našel a von si myslel ze to je EXTAZE tak midal radio a s kamosem sme ho sli strelit(prodat) no a ten kamos kterej ho semnou prodaval tak smazil(fetoval)občas.A my sme potkaly jednoho fetaka no ten fetak tak prodaval to mu kamosovi pernik no a ten kamos se zeptal to ho fetaka jestly nechce radio fetak se zeptal na cenu tak sem mu rek:500kč a von rek ze nam da za 400pernik tak sem mu rek ze jo tak sme mu dali radio von nam piko a to sem videl pernik na vlastni oci poprve a rozmejslel sem se jestly si to mam dat a ptal sem se sam sebe:ja nevim ja si to asi vemu.Protoze pak to stejne nebudu mit kde sehnat tak ja si to dam!!!Presne tu tu vetu sem si opakoval v minute 1000 az pak sme sli kněmu do sklepa von vytahl kartu nozik a psanicko otevrel a zacal znej vyskrabavat matro a potom to nalajnoval von si to dal a kdyz prisla rada na mne tak se mi hrozne rozklepaly nohy a pak cele telo v zal sem brcko do ruky dal ho do nosu co nejhlubcejs a vtahnulsem matro a potom jsem vytahl brčko a tekla mi slza jen z jednoho oka stipalo to jako krava ale tak za 8-10min to zaclo pusobit mel sem popotahovat a tu horkou chut ty hleny stou horkosti jsem mnel tahat do sebe bylo to uzasny ani sem nevedel co se semnou deje zacal sem bit takovy neunavny porad sem neco musel delat s nohama vzdicky kdyz sme zastavily tak jsem se musel furt hejbat a povidat si znekim me nikdo nedokazal zavrit hubu i kdy by sem byl uplne sam a sedel u lesa tak si kousu do rtu tak by mne to hrozne moc bavilo bylo to strasne hustej pocit jako kdybych byl neco vic na tej droze nez ostatni ja osobne sem ten ztav cekal uplne jinej neco jako po marrihuane ale byl sem velmi zpokojen.A dalsi den jsem to chtel zas tak sem sel za Franto=(kamarad s ktery sem to mnel poprve.Rekl jsem:Cus franto hele muj nevlastni strejda tak by chtel vyresit za 300kč udelas to promne.On odpovedel:tak at si proto norbert=(strejda)prijde sam.JA jsem mu rekl:no ale vo no to ne ni pronej to je promne a on.rekl:takze koukam ze vcera se libilo.Ja:no bylo to super!Moc se mi to libilo cekal sem to jinaci.FRA:takze neni takova spokojenost.JA:ale jo fakt to bylo hodne dobry ja sem byl spokojen hodne ale jenom sem to cekal jako GANJA takovej smich atd a vono to bylo uplne vonecom jinym a byto pecicka libovka.FRA:no tak to sem rad ze se libylo tak frajere s chanim naposled jasny!!
JA:stim pocitam
dosli sme do ATOMU tam se schazi fetaci proste takovy lidi ( tam se lidi baly prochazet a to myslim vazne tam nas bylo dene 15-30 lidi)¨
FRA:pockej tady dej mi penize a pockej tady sem tu za 10min.JA:ok tak si makni.a on odesel ja jsem cekal od uz brisel uz byla tma
šli jsme k fontane si to dat tentokrat sem toho dostal mnohem vic kdyz sem to vydel tak sem mnel hroznou radost neskutecnou tripitilo se to jako voda pod mne mesickem bylo to byle jako snih dal sem si to prvni dal sem si tu vetsi caru.fanta si ji dal taky stipalo to jeste vic nez to vcera.Rekl sem mu:to je dobry hodne dobry??FRA:jo jo neni to spatny.zeptal sem se ho:co budes delat vecer a on rek ze de na beach na borskou prehradu.JA:co tam???FRA:ze tam je richta.JA:muzu jit svami???FRA:no jasny.JA:tak vyresil bys jeste za 250kč jenom na tu rychtu.FRA:ty si blazen no tak jo ja se stebou slozim na pulku.JA:tak jo tak v 20:30 v atomu
Tak sem sel domu byl sem strasne tak hle sem nebyl ani vcera voci sem mnel upne cerny furt sem si hral s peercingem v brade kdyz sem dosel k baraku tak sem si odemkl nastoupil do vytahu hrozne sem se zacal potit horko mi bylo jako blazen ale neresil sem to furt sem premyslel co rict aby mi mama dala penize uz sem to vymyslel reknu ji ze demem do pizzerie.uz sem u dveri bojim se ze name mama neco pozna odemkl sem si mama uz byla u dveri ja sem ji rekl:Ahoj hlel mami mohl bych spat u franty.potil sem se jako prase.Mama:pepco ty nechces spat doma?rekl sem:jo ale dit podlouhe dobe bych nekde bylMama:no tak jo ale ve 12:00dopoledne.JA:mami dala bys mi 250kč mi deme jeste do pizzerky.dala mi je pohoda uz sem za vodou prevlekl sem se do maskacu a mikiny.rozloucil sem se a sel do atomu jeste tam nebyl tak sem tam cekal asi 10min.a prisel a snim jeste 4osoby.3-kluci a jedna holcina vsechni sem je znal taky smazky.ptal sem se kam to pudem vyresit jeden kluk asi nejvetsi smazka-robin tak pernik prodaval tak rek at mudam penize ze mi to da dostal se hodne dobre bilo to nazloutly tak sem se ptal to je normalni on rekl no jasny.tak sem rek pojd semnou robine nalajnujes mi to rekl:jasne tak deme na zachod do sportbaru zeptal sem se s udivem do sportbaru???rob:jo dem!!!no tak sme sli na zachod on vytahl zrdcatko skalpel a ziletku.vysipal to vsechno na zrdcatko a rek to jeste neni vsechno rozrizl prepravku a zacal vyskrabavat pernik z prepravky uz tam nezbyl ani kousek podal mi prepravku a rekl zliznito a ja sem to slizl myslel sem si ze se pobleju bylo to to nejhorcejsi co sem kdy mnel fakt on se zasmal uz to bylo na lajnovany.rekl sem mu udelej si taky malou tak si odebral tak za 50kč dal si to a rek pohoda je to hodne dobry.udelal sem si z 50kč brcko srcil sem to do nosu a natahl MALEM mi to urvalo nos jak to stipalo.pozasmal se a rek:tak co pohoda:ja ze slzama v ocich a s udivem jak to stipe rekl:to si delas prdel malem mi to urvalo nos.visli sme ven on mi vratil 50kč a rekl:tady mas to je tvoje nech si to tam budes mit zizen ja sem se nanej podival a vsichni se zacali smat ja sem se zeptal:proc se kurva smejete?robin se ke mne naklonil a povida ty si strasne vyjetej(sfoukanej)na tobe by to poznal i slepej.a fakt to je namne takhle videt?? vsichni odpovedeli smichem.robin mi pujcil zrdcatko a bych se podival byl se strasne uz zase sem si hral z peercingem a okousaval sem si rty chodil sem hrozne rychle dosli sme kousek na trmvaj 4 jeli sme na konecnou tak 25min a ja byl uplne rudej potil sem se jako svine.kdyz sme tam dojeli tak tam bylo hrozne smazek hraly tam sound system jinak tam hrali skupina:MIMIK byly sme tam asi pul hodnky a prijely benga policajti 10-13 aut policejnich ja sem mnel hroznej strach ze mne skontrolujou a vodvezou domu.dyleri odchazeli jako prvni mi ne my sme tam zustaly si ce ja osobne sem chtel co nejrychleji vypadnout tam ocat zacali zablokovavat prujezdove cesty a by nikdo nemohl odjet aoutem jinak mi co sme sli pesky tak sme mohli odejit pohodove asi.ale my sme tam byly jeste tak 10min odesli sme az vypli muziku protoze jim to fizlove rekli tak sme jeli do spek parku(park trech kamaradu)tam sme si sedli kecali a ja sem si od robina koupil za 50kč dal sem sito a byl sem hrozne.a byly sme tam asi do pul 8 pak sme jeli domu.nasi jeste spali tak sem si sel taky lehnout asi po pul hodine sem usnul probudil sem se neco po 5hodine hned jak sem se probudil sem se sel podivat do zrcadla pupinky po cely drzce a krku vypadal sem strasne stidel sem se vijit mezi lidi.rychle sem se oblekl a sel do atomu najit robina nasel sem ho nekdo ho okradl(jeho rodice ho vihodili pred 3mesici z bytu)takze spal venku zeptal sem se ho:hej robine cum na mne jak vypadam zmizi?ROB:no jasny to je stoho jak se to telo brani perniku.hrozne se mi ulevilo a vecer sem prisel za robinem s MP3 za 6200kč a rekl sem mu aby to sel vymenit za piko on mne asi pul hodini premlouval abych nato sral a ja sem ho zase premlouval aby to sel vymnenit on nakonec sel za 2,5gramu-gram stoji 1000kc myslel sem si jo pecka mam to ho hafo sfoukal sem se s nim a jeste ze 3 lidmi a kamose napadlo ze pudem do TESCA to je strasne daleko asi 25km ale stejne sme sli protoze uz nejezdili tramvaje ani aoutobusi tak sme sli nohy mne bolely asi az u konce kdybych nebyl s foukanej tak by mne bolely uz polovine.sli sme neco nakoupit:piti jidlo a ciga vsichni jedli jenom ja sem natom jeste neumnel jist neslo to.ale kouril sem jako vsteklej jednu cigaretu za druhou.litali sme celou noc spet sme sli taky pesky ale nez sme sli tak sem si dal jeste caru z robinem vostatni sli napred cekali na zastavce autobusu.kdyz sem si to dal tak uz mi to nedalo jako predtim.sli sme na tu zastavku chvili sme tam sedely a premejsely co ted no a nekdo rek ze deme do hospody na fotbalek no tak sme sli do nejaky hospody na doubravce.tam voni sli hrat stolni fotbalek a ja s kuretem(jeden co tam byl s nama prezdivka) na zachod no a tam dalsi to sem si dal asi za 50kč von tak 100kč ale byl sem dost sli sme k fotbalku a voni se uz voblikali tak sme sli.uz zachvili jel autobus z doubravky tak sme jeli busem dojeli sme na lochac.vsichni sli domu kromne robina a mne tak sme jeste litali asi do 10:00 rano robin pak jel do prace a ja potkal frantu zeptal sem se ho jestly nechce pernik on rekl ze jo za 150kč tak sem mu to dal a pak za mnu prisli jeste 2 typci kzery vo tom vubec nevedeli ze neco mam asi jim to rek franta tak chtely pulku za 500kč pohoda uz mi zuszalo jenom prome 200kč tak sem sel s tima typkama co chtely tu pulku sli k tomu klukovi sel sem snima kdyz sme byly unej tak sme si sedli von vindal nejdriv lzicku potom nakou malinkou lahvicku s vodou nakonec buchnu(strikacku) divil sem se jako svine na lzicku dal vatu nebo neco takovyho dal tam piko vodu a natahl to z ty vaty ten druhej se mne ptal jestly mam veci na rozdelani ja sem mu rek ze nebuchnarim a on mi odpovedel ze taky ne ale jestly mu nadelam lajnu tak sem rek ze mam akorat brcko a zrcatko a von rek to mu druhymu:hele muzu si vzit nuz.on odpovedel:jo jo vem si to z toho dolniho supliku.tak jo vyndal nuz a nalajnoval dal si on pak ja bylo to dobry uz mi ani nebylo tak blbe ale furt sem nemohl nic snist ani spat.jo bylo to hrozny ty druhy dny ty sou nejhorsi.

uz sem hodne zhub uz sem zazil par abstaku pri nich mi fakt nebylo dobre:sucho v drzce blbe od zalutko potil sem se horko jako krava ale nebylo to tak hrozny jak sem si pred stavoval.kamaradi vo hodne sem jich prisel protoze matka mne vzala k psichyatrovy a rekla ze sem toxikoman no a vod psyatricky to slo k me detske doktorce a vodni do skoly.No a pedagogove upozornovaly rodice na aktivu at se semnou jejich rodice nebavi...
no a v papirech mam Tečko-to se tahne celej zivot to uvidi kdyz mne budou brat na skolu..
sem i hlasenej na K-centru no a uz proste na mne bylo poznat ze fetuju uz to bylo spatny ale nos porad drzel pohoda zatim...

ted vypadam lip nez pred pul rokem coz se divim sice nos uz mam tak vprdely ze mne boli jako krava kdyz se nadech nu studenyho vzduchu ne piko uz sem ani vcera necejtil ze mi tam vubec neco vlitlo mama si mysli ze uz nefetuju ale tu to uz je 5 den co nespim nespal sem 5 dni fetuju furt ale min nez pred tim furt se schazim snima je to divny kdyz 14letej fetak chodi ze 17 18+letejma fetakama jo je to husty dokonce sperniku se mi horsi zrak cich drzku mam rozleptanou jo kdyz se nedtim zamyslim tak se mi chce brecet pred 2 dny sem sy chtel nastrelit ale nejsou mi videt zili mam stesti a tu to by mnel cist kazedej aby poznal ze ze zacatku je to jenom sranda ale pak uz nejsou penize a vetsina fetaku krade ale ja mam hroznej strach ze mne chiti takze ja nato seru



ze za catku prichazite jenom o veci jAKO je stribro atd ale dele uz i vo kamarady uz vam nikdo neveri a kdyz vam mama rekne uz mi ruce a ze ste problemovej fetak tak je to spatny doufam ze kdo to bude cist tak si to rozmysli jestly ma fetovat

Zkrátka lidi si drogama nahrazujou co jim v životě chybí.

To že perník víc bere si člověk ani nevšimne. Naopak je eště nasranej, že bejvalí kámoši jsou zmrdi, že se s nim nebavjej. A ve finále se s nima nemusim bavit ani já protože se s nima beztak nemam o čem bavit. Libová věc je taky, když toho člověk sežere jak sněhulák, a najednou dojdou prachy. Ještě, že nesmrtelnost směruje ke kuchtění a jednou nohou do krimu...... Nejhustější je, že ty Hardcore fetky si navzájem vůbec nevěří. A s kym teda obchodovat když je člověk obklopenej zmrdama a kriminálkou................ Prostě nechápu člověka, co smaží a řekne, že si chce užívat života. TOlik z nás to neudrželo na rychtovskym levlu. Tolik z nás má v piči zuby. TOlik z nás taky smažilo jenom 3x do tejdne a teĎ si boucháme 8x deně.

Najdite si lidi dobrou práci, zkuste si navyknout na spánek a zkuste si určit kurva cíle. Ikdyž vim, že to slovo mi dlouho postrádalo smysl.
SERWUS, všem hodně štěstí do života těm podnikavějším i těm co to nikdy nezkusily a jsou hrozně líný:-))))

Heroin

"herák", "háčko", prášek barvy bílé až po hnědou, způsob užívání: kouřením, šňupáním, nitrožilně. Morfium se vyskytuje v tabletách a prášku.
příznaky:Bez omámení, poruchy koordinace, zpomalená reakce, zúžení zornic, ospalost, stopy vpichů na rukou, pažích, nohách, bledá kůže.
účinky:Celkový duševní a tělesný útlum, zklidnění,uvolnění, snížení či odstranění bolesti.
rizika:Předávkování je smrtelné, rychle se tvoří závislost, poškození organismu, možnost infekce AIDS, hepatitidy, ztráta zájmu, kriminalita.

Kokain
"koks" vyskytuje se v krystalické práškové formě, způsob užívání - šňupáním, injekcemi.
příznaky:Pocení, sucho v ústech, zvýšený krevní tlak, euforie, rozšířené zornice, poškození nosní přepážky.
účinky:Tělesná a duševní stimulace, zvýšení bdělosti, odstranění únavy, potřeba překotné činnosti, neklid, svědění, náladovost, agresivita.
rizika:Vznik výrazné psychické závislosti, pocit pronásledování, halucinace, poruchy paměti.

Crack
kokainová báze - koncentrovaná směs kokainu, jedlé sody a vody; v krystalické formě určeno ke kouření
příznaky:Rychlý nástup příznaků jako u kokainu, extremní euforie, ztráta sebeovládání, rozšířené zornice, třas, agresivita.
účinky:Tělesná a duševní stimulace, nespavost, potřeba překotné činnosti, svědění, pocity síly a nadřazenosti.
rizika:Vznik výrazné psychické závislosti, agresivita, halucinace, poruchy paměti.

Marihuana
-"tráva", "marjánka", hašiš - "haš" (obě drogy jsou produktem rostliny cannabis sativa, což je varianta indického konopí)
příznaky:Nepřirozená veselost, rozjařenost, rozšířené zornice, zrudlé oči, zrychlený tep, výrazně zvýšená chuť k jídlu
účinky:Velmi odlišné dle typu drogy - obsahu účinné látky tetrahydrocannabion - THC od mírné euforie až po halucinace
rizika:Zhoršení koordinace, postřehu, prodloužení reakčního času (riziko dopravních nehod), úzkosti a přeludy, možné psychické změny.

Pervitin
"perník", "péčko", "piko", droga české výroby ve formě krystalické látky nažloutlé barvy, užívána převážně nitrožilně.
příznaky:Jsou podobné jako u kokainu, zvýšený krevní tlak, rozšířené zornice, neklid.
účinky:Také jako u kokainu, zvýšení bdělosti, potřeba překotné činnosti,nechuť k jídlu, ale po odeznění hlad, vyčerpání, deprese.
rizika:Vznik výrazné závislosti bez zvyšování dávek, ale droga se užívá častěji; možný kolaps organismu, pocit pronásledování, agresivita, halucinace, poruchy paměti, infekce AIDS.

MDMA
"ecstasy", "extáze", velmi silná droga na bázi amfetaminu, halucinogenní, ve formě kapek, tablet či kapslí, užívá se ústy
příznaky:Žízeň, rozšířené zornice, zrychlený tep, úzkost, panika, zmatenost, nespavost.
účinky:Nadbytečná energie, zvýšená barevná vnímavost, psychóza a halucinace, změněné prožívání reality - včetně vlastní osoby, změny nálady.
rizika:Obzvláštně nebezpečná pro diabetiky, možnost poškození mozkových buněk, vznik psychického návyku, poruchy sebeovládání.

LSD
"kyselina", "acid", ve formě malých tablet či malé plochy nasyceného papíru ("trip").
příznaky:Rozšířené zornice, zrychlený puls, zrudnutí v obličeji.
účinky:Poruchy vnímání různých smyslů, zejména halucinace, změněné prožívání reality, změny nálady.
rizika:Nepředvídatelné chování, dlouhodobé psychologické účinky, riziko sebevražedného chování.

Lepidla, rozpouštědla
chemické látky, nejčastěji ve formě organických rozpouštědel, ředidel, lepidel, čistících prostředků, barev (toluen, trichlorethylen, benzín…).
příznaky:Chemický zápach z úst, dechu, šatů, zasněnost, opilé vzezření, rozšířené zornice, zarudlé oči, vyrážka v okolí úst a nosu, stopy chemikálií na rukou či oděvu.
účinky:Psychický útlum, obluzenost, spavost, poruchy vnímání, agresivita.
rizika:Nejčastějším rizikem je možnost předávkování s následnou těžkou otravou, poruchy orgánů (jater, mozku, plic a krve), funkční poruchy (zhoršení paměti, zvýšená únava).